Jazyková sláva, podobně jako světská sláva, je velmi křehká a pomíjivá. Člověk může být hrdý na to, že zvládl cizí jazyk na vysoké úrovni, ale pokud se s tím jazykem nepracuje, nezapojuje ho do života a komunikace, tato dovednost postupně vyprchá. Mnozí jsou nadutí tím, jak skvěle se jazyk naučili, a cítí pýchu na své vzdělání či diplom. Ale jazyk, pokud se nepoužívá, snadno zapadne prachem upadne do zapomnění.
Hrdost a její krátká životnost
Je přirozené, že člověk, který dlouho studoval jazyk, cítí hrdost na svou snahu. Zvládnout cizí jazyk, obzvlášť na akademické úrovni, je úctyhodné. Ale být pyšný na své schopnosti, aniž by je člověk využíval, může být zrádné. Jazyk je živý organismus, který potřebuje neustálou péči, opakování a praxi. Když je člověk příliš hrdý na svou znalost jazyka, až ho přestane používat, jazyk se stává pouhou formalitou, prázdnou skořápkou.
Zapomínání jazyka
Je až překvapivé, jak rychle může člověk zapomenout jazyk, který kdysi ovládal perfektně. Stačí pár měsíců bez aktivního užívání, a dříve perfektní dovednosti jsou pryč. Výslovnost se začne vytrácet, gramatika se zamotá, slovní zásoba se smrskne na několik základních frází. Přesně v tomto okamžiku si člověk uvědomí, že pýcha na znalost jazyka bez jeho používání je zbytečná.
Světská sláva, polní tráva
Ve rčení “světská sláva, polní tráva” se odráží přesně to, co se děje s jazykovou dovedností. Stejně jako tráva rychle uvadne, pokud se o ni nestaráme, i naše jazykové schopnosti bez neustálé praxe rychle zaniknou. Může se stát, že se na takového hrdého člověka někdo obrátí pro pomoc s jazykem a on najednou zjistí, že ten jazyk vlastně celý zapomněl a teď žije v nějaké iluzi toho, že je v oboru nedotknutelný.
Aktivní používání jazyka jako klíč
Jazyk je určen k tomu, aby byl nástrojem komunikace. Pokud se ho učíme jen kvůli tomu, abychom se mohli pyšnit před okolím, ztrácí svou hodnotu. Klíč k udržení jazykových dovedností spočívá v jejich aktivním používání. Konverzace, psaní, čtení a poslouchání cizího jazyka jsou nezbytné. Bez těchto aktivit se jazyk postupně vytratí z paměti, i když ho člověk kdysi ovládal na výbornou. Klíčem je také návrat k pokoře. Pokora znamená přijetí faktu, že nikdo nikdy neovládne jazyk dokonale. Je důležité se neustále učit, otevřeně přijímat nové vědomosti a udržovat kontakt s kulturami a lidmi, kteří daným jazykem mluví. Když člověk odloží pýchu a znovu se stane studentem, jeho vztah k jazyku se prohloubí a bude trvalejší.
Jazyková sláva je iluze, pokud není podpořena neustálým procvičováním a používáním. Být pyšný na jazykové dovednosti je pochopitelné, ale bez praxe tato pýcha rychle zmizí. Jazyk se ztratí lusknutím prstu, pokud ho člověk nezařadí do svého každodenního života. Takže místo toho, abychom byli pyšní na to, jak skvěle jazyk umíme, měli bychom ho používat – komunikovat, poznávat nové lidi a kultury. To je jediná cesta, jak si své jazykové schopnosti udržet.
Mějte se krásně! 🙂
Vaše Marie z týmu Nadšených samouků
