Když jsem se včera večer probírala fotkami z Peru, tak jsem vzpomínala na největší zážitky, které mi utkvěly v hlavě a mezi těmi vzpomínkami se vynořilo téma tohoto článku. Myšlenky, které mi prolétly hlavou byly: “Uč se jazyk tak, abys jednou mohla vycestovat. Užívej si proces a neřeš dokonalost.” Nechci tě dnes učit, jak si objednat kafe nebo se zeptat na cestu. Budu ti vyprávět o tom, jaké je pracovat v cizině a zažít věci, které v učebnici nenajdeš.
Uč se jazyk tak, abys jednou mohla vycestovat. — Potřebuji, aby ses teď na chvíli zasnila. 😀 Představ si, do jaké země a na jaké konkrétní místo by ses teď chtěla podívat. Kde jsi? Co je okolo tebe? Jaké je tam počasí? Co dělají místní lidé? Jaká jídla tam voní? A co ty a jazyk? Domluvíš se? Řešíš dokonalost v gramatice a dostatečnou slovní zásobu nebo prostě jen žiješ? A teď mi řekni… cítíš z toho taky takovou svobodu? Právě ten pocit svobody a to, že “prostě žiješ” může být pro tebe ve studiu motor a zdroj nadšení. A s tímhle nastavením můžeš začít už teď doma. Protože samostudium jazyka nemusí být o tom, že si otevřeš učebnici a drtíš se to všechno nazpaměť. A až teprve potom někam vyjedeš. Často se v praxi setkávám s tím, že lidé se takto memorují a potom mají strach cestovat, protože si “jazykově” nevěří. Tady je pár bodů, jak si můžeš studium jazyků užít, ale i se ho naučit.
Najdi si svoje parťáky do praxe — Rozhodně nečekej, až budeš “umět dost”. Na internetu je plno cizinců a hlavně rodilých mluvčích, se kterými se můžeš jazyk učit hned teď. Pokud s jazykem začínáš, nejlepší bude s nimi prvně chatovat. Jestli už teď sníš o nějaké konkrétní zemi, tak si můžeš vyhledávat lidi přímo odtud a ptát se jich detailně na jejich kulturu.
Tvoř si své vlastní jazykové puzzle — Když si budeš svůj jazyk skládat podle sebe, bude tě to bavit o hodně víc než biflování předepsaného obsahu z učebnice. Můžeš se s parťákem bavit přesně o tom, co tě zajímá a dohledat si k tomu slovní zásobu.
Staň se součástí jiné kultury na dálku — Tohle je za mě to nejlepší, protože se seznámíš s konkrétní kulturou ještě doma a může to pro tebe být dechberoucí zážitek. Když tě mexický hlasatel z online rádia pozdraví do éteru nebo tě Kolumbijec „provede“ svým domem přes kameru, jazyk pro tebe přestane být povinnost, kterou musíš oddřít, ale začne pro tebe být vzrušující cestou, na které se nemůžeš dočkat, co dalšího tě za rohem potká.
Uč se pro ty „velké cíle“ ✈️ - Uč se jazyk s vědomím, že ho jednou použiješ v situacích, které ti teď připadají jako z filmu (třeba tlumočit 6 hodin v kuse v zahraničí 🫢). Nebo když budeš muset v cizí zemi vyřešit nečekaný problém, tak ti to nebude připadat tak nedosažitelné, protože budeš znát místní výrazy.
Výše jsem se už dotkla některých událostí, které mě potkaly na mé jazykové cestě, tak ti teď shrnu můj peruánský pobyt a třeba se necháš inspirovat. 🙂
V mém samostudiu španělštiny jsem postupovala podle kroků, které zmiňuji výše a když mi v brněnské firmě byla nabídnuta práce v Peru, tak jsem jí okamžitě přijala a za týden jsem tam odletěla. V té době jsem totiž cítila, že už mi “české zdroje na učení se španělštiny” už nemají co dát a Brala jsem to tak, že Peru je mou vstupní branou do dalšího zlepšení se v jazyce.
Když jsem tam přijela, tak první člověk, se kterým jsem mluvila španělsky byl můj kolega (původem z Venezuely) a ptala jsem se ho na WiFi. To bylo samozřejmě to první, co jsem potřebovala. 😀 Zakoktala jsem se a neuměla jsem se vymáčknout. Hned mi běželo hlavou, že jsem se teda “moc hezky” uvedla. 😀 Měli jsme pak první meeting s našimi peruánskými zaměstnanci a já jsem tlumočila našemu českému šéfovi. Taky jsem se zakoktávala, nemohla jsem si vzpomenout na slovíčka, pletla jsem gramatiku…no, achjo. 😀 Bylo to moje vůbec první tlumočení a i vystoupení v cizím jazyce před skupinou lidí. Postupně jsem se do toho dostávala a pak jsem byla schopná tlumočit 6 hodin v kuse. V prvním týdnu jsem se seznámila s paní Glorií, která mě vzala na prohlídku centrem města. Moc pěkně jsme si povykládaly a byla to skvělá zkušenost. Pak mám jednu vtipnou historku, kterou ti musím povyprávět celou. 😀
Jednoho dne se stalo, že se mi ucpal záchod a potřebovala jsem nějaký přípravek na prodělání. Všichni mi radili, ať si koupím tzv. Ácido muriático. Dobrá, jdu do mého oblíbeného obchodu a pan prodavač mi říká, ať zavolám jeho známému (říkejme mu třeba Juan), že ten ácido prodává v tomto obchodě každou neděli. Dal mi tedy telefonní číslo a já mu zavolala. Zvedl to. Oh, super. Jenže měl nějaký divný tón a hůř se vyjadřoval. A rozhovor vypadal asi takto:
Já: Dobrý den, pane Juane, pan prodavač z obchodu XXX mi vás doporučil a říkal, že prodáváte ácido muriático.
Juan: Aha, no táta tady není. (Prvně jsem si myslela, že to zvedl jeho syn)
Já: Je aha, tak prosím, nevíte, kdy si budu moct zavolat? Kdy váš tatínek na mě bude mít chvilku?
Juan: Já jsem Juan. Jsem opilý. (Už mi došlo, proč mluvil tak divně 😀 a přemýšlela jsem, jak honem z toho telefonátu vycouvat)
Já: Dobře, tak se mějte krásně, na shledanou.
Ten přípravek jsem potřebovala už asi týden a nemohla jsem čekat ani o den déle. Po tomto telefonátu jsem se vydala hledat obchod, ve kterém by to tak asi mohli mít. Po patnácti minutách chůze jsem naštěstí to ácido sehnala. Šla jsem to potom říct tomu panu prodavači, který mi Juana doporučil. Divil se, že se jsem to ácido sehnala tak rychle. Tak mu říkám — no, Juan mi říkal, že je opilý, tak jsem to u něho vzdala. Najednou se pan prodavač i se svou manželkou začali smát a já nechápala a začali jeden přes druhého — Jééé, on byl zase opilý, to on je pořád. 😀 Nicméně jsem už měla svoje ácido muriático, tak už jsem byla spokojená.
Taky nikdy nezapomenu na instalatéra, který ode mě chtěl vědět, kde najde uzemnění. Tehdy jsem věděla jen to, že jsem se kdysi učila na základce, jak se to píše. 😀 Ale to španělské slovíčko si díky tomu instalatérovi budu pamatovat do konce života.
Ale upřímně ti můžu říct, že kdybych se doma učila jen z učebnic bez interakcí s cizinci, tak bych se v životě neodvážila skočit do práce se španělštinou rovnýma nohama. Jsem toho názoru, že pokud se člověk jen memoruje věci z učebnice a nemá k dispozici žádnou konverzaci, tak si nemůže ověřit, jak vlastně mluví. Víceméně ví to, jak nabiflované má jazykové poučky, ale ne to, jak si vede v praxi. Proto ti moc doporučuju vyjet někam do zahraničí a tomu jazyku se tam vystavovat ve velkém. 🙂
Paní Gloria
S panem prodavačem
Mám rozečtenou knížku s názvem “Cestování nejlepší životní investice” od Lukáše Kerharta a je tam dost zajímavých bodů. Na straně 54 píše toto: “Nikdo mi ovšem nevymluví, že nejlepší možností, jak se naučit plynule anglicky nebo jiný jazyk, je do dané země vycestovat a být od rána do večera obklopen rodilými mluvčími.” A na straně 55 dodává: “Když jsem byl v zahraničí, zavedl jsem si pravidlo pěti slovíček denně. Každý den jsem se naučil pět nových slovíček a posléze je začal používat v praxi a snažil se denně mluvit s rodilými mluvčími a poslouchat je.” Musím říct, že s Lukášem opravdu souhlasím. Není nad to obklopovat se rodilými mluvčími a učit se ten daný jazyk přímo z praxe a hlavně z autentického prostředí. Když Lukáš mluvil o pěti slovíčkách, okamžitě jsem si vzpomněla na naši metodu jazykových puzzlí, protože to je přesně o tom. O tom, že člověk se v praxi naučí trochu slovíček a gramatiky a potom je opakuje opět v praxi až do zautomatizování.
A přesně to bych ti teď doporučila — abys šla na nějakou konverzační platfomu, kde si najdeš parťáka a opřeš se do studia přímo z praxe.
Měj se hezky!
Marie z Nadšených samouků
