Někdy se s naším konverzačním parťákem seznámíme díky online platformám, které propojují studenty jazyků z celého světa. Jindy na kurzu, na cestách nebo při náhodných setkáních. Prvním krokem k parťákovi je rozhodnutí, že se nechceme jen teoreticky biflovat jazyk z učebnice, ale že chceme zažít jazyk „naživo.“ Konverzační parťák nemusí být ani rodilý mluvčí. Vzájemná pomoc totiž často funguje i mezi dvěma lidmi, kteří se oba učí tentýž jazyk. Najednou zjistíme, že obavy z toho, jak vypadáme nebo mluvíme, jsou zbytečné. Tím, že spolu sdílíme zranitelnost a chyby, které každý student dělá, vzniká první pouto. Nezapomeňte si tento článek přečíst až do konce. Najdete tam vícero zkušeností s konverzačními parťáky.
Jazyková výměna je z počátku hlavně o učení – o tom, že se učíme správně reagovat, stavět věty a rozšiřovat slovní zásobu. Postupem času ale často zjistíme, že konverzace přechází k osobnějším tématům. Povídáme si o svých rodinách, zážitcích, snech, a začínáme sdílet názory a životní zkušenosti. Tato přirozenost, s jakou nám přátelství s konverzačními parťáky vstupuje do života, je nenahraditelná. Teď je ten dobrý okamžik představit si, co prožíváme pouze s učebnicí na klíně a porovnat to s tím, co zažíváme s konverzačními parťáky. Šílený rozdíl, že? 🫣 Díky studiu jazyka v praxi poznáváme kulturu toho druhého nejen přes písmenka, ale můžeme s ním jít i na video hovor. (Níže si můžete přečíst zážitky z video hovorů).
Jedním z důvodů, proč jsou přátelství mezi studenty cizích jazyků tak silná, je i společná cesta plná výzev. Nikdo jiný nechápe, jaká radost je, když poprvé zvládneme mluvit plynule, nebo jak frustrující může být složitá gramatika. Sdílíme mezi sebou úspěchy, radujeme se z každého pokroku a motivujeme se, když se nedaří. Prožíváme s nimi různé etapy života, sdílíme radosti a těžkosti, slavíme narozeniny nebo svátky. Často se taková přátelství přesouvají z konverzačních platforem do reálného života, navštěvujeme se a stáváme se součástí života toho druhého.
Reálné zkušenosti
Liliana z Mexika
To jsem si tak jeden den brouzdala internetem, když v tom jsem našla nějakou facebookovou skupinu zaměřenou na španělštinu. V té skupině byla od Lili pozvánka na online schůzku, kde se bude probírat gramatika, která nám, studentům nejde. Tak jsem se tam teda přihlásila. Byli tam studenti z Brazílie a z Evropy (zbytek si už nepamatuji). Celou hodinku jsme “prokecali” a ke gramatice jsme se vůbec nedostali, protože konverzace byla hodně zábavná a poznávali jsme se mezi sebou. Nadšeně jsem šla potom doporučit další schůzku s Lili do naší skupiny Španělština pro samouky, kde se pro to studenti taky nadchli a už jsou u Lili tři roky. 😃 Já jsem na schůzce byla celkem asi třikrát, protože se nikdy nemůžu trefit s povinnostmi do času meetingu. Proto jsem poprosila Honzu Buriánka, který se zúčastňuje pravidelně, aby nám o tom řekl víc.:
S Lilianou Romero jsem se seznámil před 3 lety. Tehdy jsem se dozvěděl o tom, že pořádá bezplatné konverzace pro samouky. Je to rodilá mluvčí z Mexika. Od začátku toho, kdy jsem se přihlásil na kurz, byla neskutečně milá a ochotná. Pomáhala nám všem s gramatikou a všemi gramatickými jevy, se kterými jsme si nevěděli rady. Od té doby jsme se posunuli, všichni, co tam jsme, a že jsme z Česka, Maďarska anebo Brazílie, všichni jsme za ta léta načerpali díky ní spoustu vědomostí. A zároveň jsme byli poučeni o chybách, které děláme. Opravdu nám to pomáhá při komunikaci. V letošním roce uskutečnila Lili cestu do střední Evropy a téměř se všemi, co s ní jsme na konverzaci, jsme se viděli. Byli jsme jako jedna velká rodina. V Praze jsem se díky ní poprvé v mých 38 letech dostal na Pražský hrad. A pak byla na návštěvě Karlovarského kraje, kde žiji a obdivovala kulturu. Prožili jsme spolu 4 intenzivní dny, kdy jsme jezdili po kraji a obdivovali památky a vše jsem jí vysvětloval. Samozřejmě španělsky. Bylo to na jednu stranu vyčerpávající, ale na druhou stranu obohacující. Přece jen jsem neznal všechny slova a spojení, abych vyjádřil určité obraty, a tak jsem musel občas improvizovat. Ale Lili byla velmi pohotová a častokrát mi pomohla. Mluvit s rodilým mluvčím bylo něco velmi obohacujícího a moc mi to pomohlo v mém přístupu ke španělštině. Děkuju jí za to. A jsme stále ve spojení a beru ji jako starou známou. 🙂
Mě na tom taky fascinuje to, že díky dnešním moderním technologiím parťák přijede do vaší země a má tady přátele. A když je to možné, tak i ubytování a velkou podporu, takže se cítí jako doma.
Gustav ze Švédska
S Gustavem jsem se seznámila v roce 2015, (v mých 16 letech) v jedné facebookové skupině, kde byl příspěvek o tom, z jaké jsme země (nebo něco podobného). Odpověděla jsem, že jsem Češka a na tento můj komentář zareagoval Gustav s tím, že se kdysi taky učil česky. Vyměnili jsme si pár vět a zjistili jsme, že se oba učíme španělsky. Další naše konverzace tedy probíhala ve španělštině. Psali jsme si vesměs nepodstatné věci, ale vždycky jsme u toho měli výbuchy smíchu. 😅 Vytvořili jsme si různé hlášky, které používáme do teď. Líbilo se mi, když jsem byla u sebe v pokoji, psala jsem si s ním, měla jsem výbuch smíchu a okolo mých dveří šla máma. Prý: “Gustav?” Už to znala. 😅 Oba jsme si oblíbili facebookovou skupinu “Lenguajero”, (tam jsme se asi i poznali) ve které se řeší angličtina a španělština. Když jsme tedy něco nevěděli, šli jsme se zeptat vždycky tam. Jen jsme se dohodli, kdo z nás tam napíše a pak jsme oba sledovali odpovědi. Já jsem si je všechny zapisovala do sešitu. Mám teď aspoň hezkou památku. 🙂 Chatovali jsme každý den, když jsem přišla ze školy až do večera asi do mých 18 let. Seznamovala jsem s ním dokonce moje kamarádky, které s ním pak taky byly na chatu. Navzájem jsme se pozdravovali a bylo to moc fajn období. Potom už jsem začínala mít jiné koníčky a naše cesty se pomalu rozcházely. Občas si ale napíšeme a máme skvělé devítileté přátelství. A na konec jedna zajímavá věc: španělsky jsem se naučila převážně díky Gustavovi. Díky tomu, že jsme si psali každý den.
Giovanni z Kolumbie
Giovanni mě taky našel v nějaké facebookové skupině. Měla jsem tehdy na profilové fotce kolumbijskou vlajku a Giovanniho nějak zaujala a napsal mi. Vznikl pětiletý partnerský vztah. Po roce a půl přijel za mnou do Česka na tři měsíce a bydlel se mnou. Takže jsem měla neustálý přísun španělské konverzace. Ale covid nám to všechno ztížil, takže už jsme se pak neviděli. Nemělo cenu to dál udržovat. Po pěti letech jsme se jako partneři rozešli, ale přátelé jsme do dnes.
Online rádio z Mexika
V šestnácti letech jsem byla velká fanynka kolumbijského zpěváka Juanese (můžete ho znát třeba díky jeho písničce “La camisa negra”) a na Facebooku na mě vyskočila Magda, která měla na profilové fotce právě Juanese. Magda je ze Vsetína, tak jsme se skamarádily a jednou mi prozradila, že kamarád jejího muže má online rádio v Mexiku. Samozřejmě jsme tam jednu noc zašly a pak jsme se od toho další měsíce nemohly odlepit. 😅 Byl tam veřejný chat, kde jsme si psaly s posluchači rádia (převážně s Mexičany) a s hlasateli. Chodily jsme tam v noci kvůli časovým rozdílům mezi námi a Mexikem. V jednom týdnu se vystřídali asi 4 hlasatelé na ten pro nás noční program a díky tomu, jak jsou Mexičani přátelští, tak jsme si mezi sebou vytvořili pouto celkem rychle. Bohužel jsem se toho mohla účastnit jen během letních prázdnin, protože ve školním roce jsem si nedovolila ponocovat. Na rádio jsem postupně pozvala mé kamarádky ze třídy, takže to byla zábava pro nás všechny. 😅 Můj nejoblíbenější hlasatel se jmenoval Chanklas a pak si taky pamatuju na Martu, Araceli a Naty. Chanklas mě rád zdravil do éteru a z toho jsem byla vždycky úplně mimo. 😅 Potom jsem soukromě nahrála Martě hlasovou zprávu a jí se líbil můj hlas, tak tu hlasovku pustila do rádia. 😅 Nedávno jsem tam opět po několika letech zašla a Chanklas mě vítal — Marieeeeeeee Juanáááticaaa (moje jméno na fb), ty jsi tadyyyyyy. 😅 😅 Tak to bylo moc hezké shledání.
William z Kolumbie
Na zážitek s Williamem nikdy nezapomenu, protože mi dal nahlédnout do kolumbijského bydlení a do jejich rodiny. Napsal mi první do soukromé zprávy, že mě viděl někde na Facebooku, takže jsme se dali do řeči a skamarádili jsme se. Jeden den jsme spolu šli na skype a dali jsme si rovnou video call. Provedl mě po celém svém domě a v každém patře byl někdo z jeho rodiny. Prvně jsem se seznámila s jeho sestrou, která se na mě moc hezky smála. V dalším patře byli asi 3 lidé, kteří plánovali narozeninový dárek pro jejich babičku. Potom William vyšel na balkon a ukazoval mi z výšky jejich čtvrť, domy apod. A jelikož jsem byla (a jsem) zamilovaná do Kolumbie, tak jsem z toho byla úplně mimo. 😅 Pak šel zpět do svého pokoje a říkal mi o svých byznysových plánech. Strašně jsem mu v tom fandila, ale bohužel to potom neuskutečnil. Tento call hodnotím jako nejlepší ze všech, které jsem kdy měla.
Toto jsou takové nejvýraznější případy mých parťáků, ale celkem jsem jich měla opravdu hodně. Největší procento byli Kolumbijci. S nimi jsem dělala i moje úkoly do školy, když jsme dělali nějaký průzkum a pak jsme ho měli vyjádřit v procentech atp. Konverzační parťáci mi v minulosti strašně moc pomohli v hodně oblastech mého života.
Jsem strašně ráda, že jsem odložila učebnici a šla jsem do praxe. A vám doporučuji to stejné. Nebudete litovat. 🙂
Vaše Marie z týmu Nadšených samouků
