Když se člověk chce začít učit jakýkoli jazyk, tak jeho první kroky vedou do knihkupectví pro učebnici pro samouky a začne memorovat slovíčka a gramatiku. První dny ho drží velká euforie, ale vzdává to ve chvíli, kdy se dostaví buď nuda, nebo prozření, že se musí student přičinit. Tento článek je pro ty první z vás. V Nadšených samoucích učíme studenty, aby se učili efektivně a aktivně, aby neměli čas a prostor na nudu. Proto vám v dnešním článku prakticky nastíníme principy studia jazyků přímo z konverzace, aniž byste museli umět jedno jediné slovíčko.
Jak na to prakticky?
Řekněme, že jste úplný začátečník třeba v angličtině a ještě neumíte vůbec nic. Na začátek je potřeba si najít konverzačního parťáka, bez něho to nepůjde. Nejlépe nějakého rodilého mluvčího. V internetovém oceánu se jich najde spousta. Před tím, než vůbec někomu něco napíšete, doporučuji si najít základní fráze, pozdravy a nějaké věty pro představení sebe sama. Konverzace většinou začíná větou: “Hi, how are you today?” Jako začátečník si potřebujete najít, co znamenají všechna tato slovíčka. Ve slovníku najdete zhruba toto: “Hi – Ahoj, how – jak, are – od slovesa “být”, you – ty, today – dnes.” Když do Seznam slovníku zadáte sloveso v jakémkoli tvaru, vyjede vám sloveso v infinitivu. Konkrétně, když si zadáte “are”, tak vám vyjede i “2.sg & pl of be”, což znamená, že je to druhá osoba od čísla jednotného a množného. Tzn. buď to znamená “jsi” nebo “jste”. A teď zjistíte, že to ale vůbec nedává smysl a potřebujete zjistit význam této věty. Ale abyste to mohli začít hledat na internetu, potřebujete vědět, jak se řekne slovo “význam”. Zjistíte, že je to “meaning”. Takže už si můžete vyhledat na Googlu následující: “How are you meaning”.
A už víte, co česky odpovědět, ale ještě to musíte dotáhnout do konce v angličtině. V češtině je to “MÁM SE fajn.” Ale, když jste si přeložili, z čeho se skládá anglická věta “Jak se máš?”, tak vám dojde, že nemůžete použít slovo “mít”, ale slovo “být”. Takže si najdete časování slovesa “být”, pak si najdete osobní zájmena, protože potřebujete říct slovo “já”. A nakonec slovo “fajn”. Výsledek je “I am fine.” Můžete si to znovu ověřit na Googlu . Chcete vědět odpověď na otázku “jak se máš?”, tak si vyhledáte slovíčko “odpověď” = “answer” a zadáte si do Googlu: “how are you answer” a vyjede vám následující.
Ve výsledku vidíme “I’m fine.” a zapochybujeme o tom, proč to tak je. Potřebujeme tedy vědět rozdíl mezi “I am” a “I’m”. Dáme si tedy do Google buď “I am vs I’m” nebo “I’m meaning.” A podívejte se na výsledek.
Vysvětlení, které vám vyšlo, si můžete klidně celé hodit do Google překladače nebo nějakého jiného překladače. Protože, kdybyste to měli celé analyzovat tak, jak věty z konverzace, tak by vás to ještě nakonec zahltilo a to nechceme.
Výsledek tedy je, že “I’m” je jen stažení a že je běžnější v každodenní komunikaci.
Teď si pojďme zrekapitulovat, co jsme za tu chviličku naučili: asi 7 slovíček a z gramatiky: 1) proč anglicky doslova říct “jsem fajn” a ne “mám se fajn”, 2) časování slovesa “být”, 3) osobní zájmena (což se vlastně dá taky řadit mezi slovíčka) a 4) stažení “I am” na “I’m”. Wow! Za takovou chvilku tolik látky. A vůbec jsme se u toho nenudili, právě naopak.
Slovíčka i gramatiku máme na papíře, ale jak je dostat do hlavy tak, abychom je nemuseli memorovat? No, jednoduše. Budete to neustále opakovat v konverzaci. Téma si můžete vymyslet, jaké chcete. Například budete potřebovat procvičit zájmeno “you” (ty, vy) a “we” (my), tak se zeptáte vašeho konverzačního parťáka, kde byl naposled na dovolené, co tam dělal apod. (Na procvičení “you”), pak zmíníte vaši dovolenou např. s kamarády. “My (we) jsme byli tam a tam, viděli jsme to a to.” A tím, že to budete dokola procvičovat v konverzaci, si to zapamatujete a nemusíte nic memorovat.
Co když je cizinec třeba Ital a napíše nám “Have you ever been to Italy?” Opět si rozebereme všechna slovíčka: “Have – Mít, you – ty, ever – někdy, been – byl/a, to – do, Italy – Itálie?” Zase to nedává žádný smysl. A vyvstávají otázky: “Proč jsou tam dvě slovesa? Když to dám dohromady, tak se mě asi ptá, jestli jsem někdy byla v Itálii, ale proč je tam to “mít” a předložka “do”? Vidíme, že jedno sloveso není v infinitivu (je tedy vyčasované nebo jinak upravené). A to je “been”. Když si celé to “been” dáte do slovníku na Seznamu, vyjede vám následující:
Vidíme “been” ve větách a z toho můžeme odvodit, že je to minulý čas od slova “být”. Teď už je na čase podívat se na přehled všech minulých časů v angličtině. A podle toho, jak ta věta vypadá, zjistíte na internetu, že se jedná o předpřítomný čas. V tom překladači na Seznamu vidíme také “pp of be”. Když si do Googlu zadáme “PP meaning”, vyjede nám “past participle”, což je v překladu “minulé příčestí. Takže na následujícím obrázku si můžete ověřit, že se opravdu jedná o předpřítomný čas. Na těch stránkách se dozvíte i jeho použití a další věci.
Pro lehčí identifikování tvarů sloves vám pomůžou internetové časovače. Můj nejoblíbenější je bab.la. Tam, když si zadáte například to anglické “být — be”, vyjedou vám všechny tvary toho slovesa a mezi tím výše zmíněné “have been”. V časovači zjistíte, že tento tvar je pod “Present perfect” a do Googlu si můžete zadat: “Present perfect angličtina”. Jako první mi vyjel příspěvek od helpforenglish.cz s názvem “Předpřítomný čas”. Další a asi úplně nejjednodušší způsob, jak to zjistit, je zadat to do ChatuGPT. 🙂
Když jste už identifikovali, o co se jedná, tak se můžete rozhodnout nebrat to v potaz. Mějte na paměti to, že jste úplní začátečníci a nemůžete se naučit všechno najednou. Odložte minulé časy stranou až na dobu, kdy u vás ve studijním plánu přijdou na řadu. Budete mít studium časů potom jednodušší díky vzpomínce na konverzaci, že už to nějaký cizinec použil ve větě a tím pádem si lehce zapamatujete použití časů.
Pokud si nebudete jistí nějakou gramatikou, slovíčky nebo čímkoli jiným ze světa cizích jazyků, tak jsme pro vás k dispozici v našich jazykových skupinách. Ve většině z nich jsou moderátoři přímo lektoři těch konkrétních cizích jazyků, takže tam budete mít odbornou pomoc. Jedná se o angličtinu, španělštinu, francouzštinu, němčinu, portugalštinu, italštinu a finštinu. Pokud ale nebudete chtít přijít do naší české komunity, tak na Facebooku jsou hory jazykových skupin z celého světa. Pro španělštinu a angličtinu doporučuji skupinu Lenguajero.
A úplně stejně se postupuje při studiu všech ostatních jazyků. V průběhu čtení tohoto článku jste si mohli všimnout, že tato metoda chce vaši plnou energii a vyžaduje akci. Je hodně akční a není tam čas pro nudu a nudné biflování. Všimněte si, že za celou dobu jsem ani jednou nezmínila učebnici. Všechno se totiž můžete naučit jen s pomocí internetu. Kdybych to měla shrnout, tak tato metoda je o neustálém vyhledávání, analyzování, spojování se s komunitou, dotazování se a opakování nově naučené látky v konverzaci. Proto, když vám na Facebooku říkám o našem kurzu, že tipy, které tam najdete, jsou akční kroky, tak ty právě vedou do toho, co je popsáno výše.
Co tedy můžete v kurzu najít, když metoda je popsána výše?
Jak už jsem zmínila, v kurzu najdete tipy (akční kroky), které jsou navíc hravé a efektivní. Když se jeden den naučíte nějaká slovíčka, tak další dny jsou o tom, že je budete hravě procvičovat a přidávat nové. Naučíte se, jak rozšiřovat slovní zásobu a celou ji procvičovat. Skvělé je na tom to, že když si např. 20 lidí koupí náš kurz, tak 20 lidí bude mít úplně odlišná slovíčka v závislosti na tom, o čem se s jejich konverzačními partnery budou bavit. Potom je tam taky samozřejmě teorie. Dozvíte se, jak na čtení a poslech, jak na konverzaci nejen písmem, ale i slovem. Mimo jiné se také naučíte vést deník vašeho jazykového rozvoje a harmonogram vašeho samostudia. Taky je perfektní to, že v tom samém kurzu se můžete učit klidně pět a víc jazyků naráz. Je to jen na vašem uvážení. Využívejte kurz ve velkém. Nechte si posílat fotky z cizích zemí a ptejte se co nejvíce na kulturu cizinců, ať taky poznáte jiné kouty světa. Z toho samého kurzu se učím i já, aktuálně angličtinu a popíšu vám mou zkušenost.
Moje zkušenost z kurzu
Angličtinu jsem celou kompletně zapomněla hned potom, co jsem z ní odmaturovala. Poslední dobou to bylo až tak zlé, že jsem se uměla jen představit. Nic víc. Začala jsem plnit první úkol z kurzu a hned při něm jsem se naučila počitatelná a nepočitatelná podstatná jména, kompletní téma počasí (tzn. slovíčka a gramatiku), rozdíl mezi “like” a “as” a několik dalších slovíček, které jsem nevěděla. A po této jednodenní zkušenosti jsem v autobusu potkala cizince, kteří se nemohli domluvit s řidičem, já jsem se nabídla jako pomoc v angličtině a bez zaváhání jsem jim poradila. A to jenom díky jednomu dnu konverzace s cizincem. Proto je to metoda, kterou nejen, že ji mám ráda, ale já ji zbožňuji. Miluji na ní tu akčnost a nulovou pasivitu. A upřímně musím říct, že jsem naštvaná, když mi někdo řekne, že to nefunguje, protože to je jen důkaz, že ten člověk nechce hnout ani prstem.
Tou samou metodou jsem se naučila kompletně celou španělštinu. Samozřejmě, že jsem začínala s učebnicí pro samouky tak, jako všichni. Ale došla jsem na závěr knihy a zjistila jsem, že si z toho nepamatuji ani čárku. Začala jsem ji tedy studovat ještě jednou a důkladněji, ale o nic moc lepší výsledek jsem neměla. Potom jsem přišla na metodu zmíněnou výše, která mě dostala až na vrchol. V mých osmnácti jsem začala španělštinu vyučovat a ve dvaceti jsem odjela do Peru jako překladatelka, tlumočnice a recepční. A to jsem byla pouhý samouk bez nějakého osvědčení. V Peru jsem byla tři měsíce a rok po návratu jsem nastoupila na vysokou školu, obor španělská filologie. Všechny zkoušky jsem zvládla napoprvé. To neříkám proto, abych se chlubila, ale proto, abych vám vysvětlila, že tato metoda funguje na 100% a je víc než úžasná. Tady si můžete přečíst celý můj příběh se španělštinou.
Přeji vám, abyste se nenechali odradit od tak efektivní metody studia jen proto, že to někdo dělá jinak. Podívejte se na jazykovou historii člověka, který vás od toho zrazuje. Bude zajímavá 😉 (ironicky řečeno).
Mějte se krásně!
Vaše Marie z týmu Nadšených samouků
